Soběslávka taky někdy jezdí po městě autem a občas ho musí někde zaparkovat. Vzpomněla si, že město se už pokusilo prosadit jeden návrh na parkování v centru města loni v březnu. Ale vzhledem k velkým emocím byl odložen a město přislíbilo předložení jiných možností. A protože Soběslávka má uši všude, tak ví, že na červnovém jednání zastupitelstva zazněla informace o tom, že na přelomu roku by měla proběhnout veřejná diskuse o dalším návrhu parkování v centru města. Žádný takový materiál ale nebyl nikde dostupný.
A protože je Soběslávka zvědavá, sehnala pár desítek vašich podpisů a společně s vámi se zeptala rady města, jakže to tedy s tím parkováním je. Výsledkem je, že dostala k dispozici ideovou studii parkování (odkaz zde) a příslib, že veřejná diskuze na toto téma proběhne nejpozději na přelomu února a března 2017. Takže jupí, můžeme si číst a studovat a připravovat si otázky na veřejné jednání.
Ideová studie pochází z rukou týmu řešitelů z dopravní fakulty ČVUT v Praze. Nezabývá se náměstím z urbanistického hlediska, takže neřeší otázku vhodnosti parkování v centru města. Snaží se pouze najít nejlepší možnosti pro parkování. Celkový počet stání se v této studii dostal na číslo 148. Studie navrhuje zřízení placeného stání, za hodinu by návštěvníci zaplatili 10 korun. Rezidenti, kteří by chtěli na náměstí parkovat, by si museli koupit roční kartu za 500 korun. Na rezidentských místech by v určené době mohli stát i návštěvníci – to je novinka, s níž studie přichází. Studie se nezabývá stáním pro podnikatele, kteří mají na náměstí své provozovny nebo obchody.
Studie navrhuje zakoupení zhruba 13 parkovacích automatů za celkovou sumu 1, 2 milionu korun, zároveň však doporučuje důslednou kontrolu.
Návrh bohužel řeší parkování pouze na náměstí, zcela pomíjí způsob parkování v přilehlých ulicích. Rezidenti v těchto místech pak pravděpodobně nebudou mít kde zaparkovat, protože o parkovací místa zdarma bude zřejmě větší zájem než o ta placená. Podle místostarosty Vladimíra Drachovského město chce výhledově vytvořit několik odstavných parkovišť vzdálenějších od centra, která by ale sloužila spíše turistům nebo lidem, kteří přestupují na vlak či autobus. S parkovištěm se proto počítá u nádraží na místě stávajícího autobusového nádraží, u Jitony, už dnes se dá využít parkoviště u Paluby. Jako odstavné parkoviště se mimo letní sezónu dá použít i parkoviště u koupaliště a blízké pomocné parkoviště pro návštěvníky koupaliště. Všechna tato místa jsou od centra vzdálená více než půl kilometru.
K rekonstrukci náměstí, která s parkováním úzce souvisí, bylo možné do konce srpna podávat připomínky. Sešlo se jich celkem 13. Většinou se ale týkaly koncepčních záležitostí. Opozice například kritizuje, že na náměstí nebudou oddělené klidové zóny od míst s projíždějícími auty. Nelíbí se jim také šikmé parkování, při kterém auta musí couvat do silnice při omezeném výhledu. Nerozumí ani požadavku na zvyšování parkovacích míst. Upozorňují také na to, že v projektu náměstí nejsou navrženy žádné cyklotrasy.
Obyvatelé Soběslavi v připomínkách také rozporovali vytvoření parkoviště v centru města, protože současné urbanistické trendy směřují právě opačným směrem – moderní města se snaží auta z centra dostat pryč a vytvořit příznivé podmínky pro jiné způsoby dopravy.
Také zeleň je pro občany důležitá a přimlouvají pro zachování stávajících stromů. Trnem v oku je také to, že podle projektu nebudou na náměstí přechody pro chodce. Počítá se pouze s takzvanými místy pro přecházení, na nichž nemají chodci přednost a nejsou vyznačené klasickou zebrou.
Nicméně rada města se shodla na tom, že zadá zpracování projektu řízeného parkování stejnému týmu, který zpracoval ideovou studii. Zároveň bude vypracována situace centrální plochy náměstí, která zapracuje připomínky občanů. Počítá se s řešením cyklistické dopravy, s inventarizací zeleně, aby mohla být maximálně zachována. Přidá se prý také vodní prvek a místo pro kiosek v centru náměstí. Studie řízeného parkování i situace centrální části náměstí by měly být veřejně projednány na přelomu února a března příštího roku.
Martina Plátová