V říjnové Hlásce vyšel článek Bohumíra Ctibora s názvem Nové časy, jiné hodnoty (celý článek zde). V textu je otevřeno mnoho témat, např. problematika hřiště u kina, které je na území kdysi zrušeného hřbitova, potom památník obětem první světové války a neuctivé chování k němu, i evidenci padlých obětí. Všechna témata by si zasloužila větší prostor a důkladné zpracování, my jsme si vybrali první dvě. Zdeněk Kozlíček zpracoval pohled na téma úcty k mrtvým v souvislosti se smysluplným využitím veřejného prostoru ve skácelovsky laděném textu Stále jsou naši mrtví s námi (článek zde) a Martina Plátová se zaměřila na otázku, co vede děti k (někdy) neuctivému chování na místech, která by si zasloužila více odstupu a na problematiku dětských hřišť v Soběslavi, která s tím přímo souvisí. Její článek se spolu s kapelou Katapult ptá A co děti, mají si kde hrát (článek zde).
Text Zdeňka Kozlíčka si můžete přečíst v listopadové Hlásce, text Martina Plátové zařazen nebyl, přestože jde o dvě různé reakce na stejný článek. Proto vám předkládáme všechny tři texty najednou, aby byly zřejmé souvislosti.
Ještě je potřebné dodat, že přestože článek o dětských hřištích v Hlásce otištěn nebyl, zdá se, že přecijen zapůsobil a rozhýbal dlouho slibovane a odkladane úpravy a opravy na hřišti u kina. A proto můžeme zakončit optimisticky: Hoši, děkujem.