“Zobali vrabci zobali, igelitové obaly, nechali je tam rolníci, měli v nich sváču vonící.“ Tak začíná text písničky Ivana Mládka, která vyšla někdy před třiceti lety. Tehdy jsme se tomu možná smáli, dnes se však igelitové tašky a sáčky z lehkého plastu ukazují jako poměrně zásadní problém.
V roce 2010 se na evropském trhu pohybovalo přibližně 98,6 mld. plastových nákupních tašek (na každého občana EU připadlo 198 tašek za rok!), přičemž téměř 90 % z nich tvořily lehké tašky. V témže roce se odhadem 8 mld. tašek ocitlo mimo odpad a nahromadilo se v životním prostředí. A to zejména v moři, kam se plasty dostávají mj. i z řek vnitrozemských států (nejedná se tedy jen o problém přímořských států). Je např. dokázáno, že žaludky až 94 % všech ptáků v Severním moři obsahovaly plast.
Vzpomínám, jak jsme krátce po roce 1989, kdy se u nás začaly objevovat ve větší míře igelitové sáčky, vítali tuto novinku a bylo běžné, že v obchodech lidé brali na každý rohlík samostatný sáček. Považte, byly zdarma! Doba pokročila a osvícená pekařství již na pečivo dávají sáčky papírové, které jsou šetrnější i k horkému pečivu. Plastové tašky a sáčky nás však stále neopustily. Stačí se někdy při nákupu podívat do košíku, co všechno dáváme do sáčků, a zamyslet nad tím, kde pak tyto sáčky končí a jak často je používáme opakovaně.
Posuneme-li se na východ, zjistíme, že nadužívání plastových sáčků je tam ještě vyšší. Nedávno jsem cestoval po Gruzii. K nákupu tam často dostanete celou sadu igelitových pytlíků. Doslova každá věc má svůj sáček a ty vám pak vloží do dalšího sáčku, někdy i dvou (co kdyby se jeden protrhl). Je to vlastně taková matrjoška z igelitových sáčků. Některé sáčky skončí v koši, velká část jich však poletuje po ulicích. U nás situace není tak zoufalá, ale přesto se stačí podívat v okolí skládek – sáčky a tašky z lehkého plastu i přes všechna preventivní opatření poletují jako podzimní draci vzduchem a “zdobí” stromy. Mnoho zemí se proto rozhodlo zakročit proti nadměrné spotřebě těchto sáčků a tašek. Některé země zakázaly jejich volnou distribuci v supermarketech a obchodech. Evropská Komise přijala 4. 11 2013 návrh směrnice, který členským státům ukládá, aby omezily používání lehkých plastových nákupních tašek. Tuto směrnici zapracovává do své legislativy i Česká republika.
Samozřejmě, regulace jako taková je vždy až ta krajní možnost a vzbuzuje často emoce. Mnohem lepší je odpovědné rozhodnutí každého z nás. Na nákup je přece možné chodit i s plátěnou taškou nebo košíkem. Plátěná taška může být i elegantním modním doplňkem a je stejně skladná jako igelitová. Plastové sáčky lze používat opakovaně a na konci použitelnosti patří do tříděného odpadu. Sáček na jednu tubu šampónu lze snadno odmítnout. Navíc existují i biologicky rozložitelné sáčky. Ovšem pozor, není sáček jako sáček. Někdy je tzv. biologická rozložitelnost dost relativní a navíc může působit problémy při dalším zpracování plastových sáčků během recyklace. Právě proto by i značení biologické rozložitelnosti měla ošetřit nová legislativa.
Každopádně, až budete v obchodě sahat po novém plastovém sáčku nebo tašce, myslete na to, že sáček je sice užitečný pomocník, ale planeta zabalená do igelitu se dusí. A ruku na srdce, opravdu potřebujete na každý druhý den novou igelitku?
Zdeněk Kozlíček