V článku Bohumíra Ctibora Nové časy, jiné hodnoty v říjnové Hlásce je mnoho velmi různých myšlenek. Budu se věnovat jenom jedné oblasti a tou je problematika dětských hřišť. Pan Ctibor se pozastavuje nad tím, že některé děti využívají pomník padlým ve válce v parku u nádraží jako prolézačku. Nic proti tomu, úcta zemřelým se musí zachovávat. Je to jedna z věcí, která dělá člověka člověkem, o tom není sporu.
Je ale potřeba jít trochu dál, než jen s povzdechem konstatovat, že dnešní děti jsou úplně jiné a nejspíš mnohem horší, než jsme kdy bývali my. Když překročíme tuto myšlenku a podíváme se na problém s větším odstupem, musíme si nutně položit otázku – proč vlastně ty děti lezou na pomník? A pak se teprve někam dostáváme.
Rozhlédněte se po tom velikém parku u nádraží a řekněte, jak moc počítá s přítomností dětí. Proč na tak velké ploše není ani náznak něčeho, co by je mohlo zajímat? Pro děti je přirozené, že hledají a zkoumají. A meze jejich zkoumání samozřejmě určují především rodiče. Ale když dětem nedáme jinou možnost vyžití, prostě využijou právě to, co je zrovna k dispozici. V tomto případě bohužel pomník padlým. Ani nový květinový záhon je od toho neodradí. A pokud by někdo chtěl argumentovat pietou k místu a tím, že se tam dětské hřiště přece nehodí, podívejte se na zábradlí okolo parku, které slouží jako kolostav. A je po pietě. Kvůli chybějícímu kolostavu se v kolostav mění zábradlí a kvůli neexistujícímu hřišti se v hřiště tu a tam může změnit kamenný pomník.
Pokud dětem nenabídneme jiné možnosti, vždycky se může stát, že budou dělat to, co by dělat neměly. Ale není to odpovědnost dětí. A každý, kdo se zabývá sociální prací, vám řekne, že represe dlouhodobě nefunguje. Naopak roztáčí spirálu dalších problematických jevů. Nestačí jenom říkat dětem: Tohle nedělej. Musíme k tomu ještě dodat: Můžeš přece dělat třeba to, tohle a tamto.
Jak se ukázalo 
na první podzimní den, hřiště je možné oživit, dát jim novou náplň a děti zabavit. Spolek Soběslávka zorganizoval vítání podzimu na šesti soběslavských hřištích. Hrály se velmi jednoduché a léty osvědčené hry, které nestojí nic než trochu času a energie. Na některá hřiště přišlo dětí spousta a na jiná nikdo. I to je důležitá informace.
V Soběslavi bohužel neexistuje žádný uc
elený pohled na dětská hřiště, ani konkrétní plán na jejich údržbu. Nedávno vzniklo nové hřiště před hospodou U Mrtvoly, které vybudoval soukromý investor. Relativně nové hřiště je také na sídlišti Míru, a je to dobře. Uvažuje se také o dalším hřišti před sokolovnou a možná u altánku u Nového rybníka.
Na příkladu hřiště u kina ale můžeme vidět, že nestačí hřiště jenom zřídit, musí se také udržovat. Už několik let tady chybí herní prvky, které se rozbily. Minimálně od dubna probíhá jednání o tom, že se bude přidávat další herní prvek pro větší děti. Ale ještě v polovině října tu stále není.
Potom logicky přicházejí otázky – bude stará i nová hřiště někdo udržovat? Má někdo přehled o tom, jak je které ze stávajících hřišť využívané? Nebylo by dobré na těch méně využívaných něco změnit, přesunout je nebo i zrušit? Je na hřištích vůbec to, co dnešní děti potřebují a chtějí? Na tyto a mnohé další otázky v Soběslavi neznáme odpověď.
Martina Plátová