Zeleň je skloňovaná v souvislosti s rekonstrukcí náměstí v Soběslavi ve všech pádech. Jaký je však skutečný přístup k zeleni, může naznačit článek v uveřejněný ve čtvrtek 30.3. v MF Dnes (celý článek zde), kde o náměstí hovoří pan architekt Kročák a pan starosta Bláha. Spíše než o zeleni se však dočtete o dlažbě. Je třeba říct, že žulová dlažba je skutečně jeden z nejlepších povrchů a proto je dobře, že nebudeme mít náměstí vyasfaltované nebo vydlážděné betonovou zámkovou dlažbou.
Ovšem v článku zmiňované mikroklima náměstí je kromě dlažby tvořeno také zelení. Před slunečním úpalem se zkrátka lépe odpočívá ve stínu stromu než na rozpálené dlažbě. Plocha náměstí je dostatečně velká, aby se tam vešly i stromy rozumného vzrůstu s opravdovými korunami, které by navíc mohly odstínit třeba ne úplně povedenou frontu domů na severní straně náměstí, případně by v budoucnu mohly být náhradou za lípy u kostela, jejichž čas se již chýlí. Stínu nových stromů se však nejspíš nedočkáme, zajímavé barevnosti květů nebo plodů, kterou by nabízely jeřáby, jabloně nebo hlohy asi také ne. Dosud provedené úpravy ukázaly, že architekt při plánování náměstí sice bere do úvahy historický kontext a dominanty náměstí, avšak se zelení příliš nepočítá. Dává přednost uhlazeným nudným „lízátkům“ akátů a, jak praví v rozhovoru, možná vysadí nějaké javory, protože nechce, aby nám tu vyrostl prales. Nu, do pralesa má soběslavské náměstí skutečně daleko. Akáty vypadají hezky snad alespoň se světelnou vánoční výzdobou. Když už je máme téměř na celém náměstí vysázené, je pochopitelné, že s nimi chce architekt pokračovat, ovšem jestli vegetační úpravy náměstí promýšlí stylem „možná vysadíme javory“, tak se o projektu zeleně dá hovořit velmi těžko.
Jak uvažovat o stromech jinak než jako o pralese? A proč zeleň ve městě potřebuje koncepci a ne úvahy typu „možná vysadíme javory“? O tom všem a jistě i něčem navíc nám přijede povídat Jakub Finger z ateliéru Partero. Jeho přednášku na téma zeleně v chytrých městech si přijďte poslechnout do Blatského muzea 10.4.
Zdeněk Kozlíček