Vypravili jsme se v adventním čase do táborského Domácího hospice Jordán, abychom se dozvěděli více o Dobročinném obchodě (stránky obchodu naleznete zde), který hospic provozuje již půl roku v prostorách OD Dvořák v Táboře. Příběh obchodu Domácího hospice Jordán je mnohem víc než jen příběh o odložených věcech. Je to jiný pohled na svět a příběh tak pestrý a veselý jako podlaha v Dobročinném obchodě.
Historie obchodu se začala psát kdysi dávno a je stejně stará jako myšlenka na založení hospice v Táboře. “Jedna z myšlenek, která byla od počátku s hospicem spojená, byl právě dobročinný obchod,” začíná vyprávění Marie Sovadinová, nynější ředitelka hospice, která jej před lety spolu s Janou Špačkovou Chalupskou založila.
Myšlenka na dobročinný obchod pochází doslova ze zámoří, z jihu Anglie. Mariin bratr žil v té době s rodinou v Newton Abbot, malém městě na anglické riviéře. “Městečko mělo asi 10 tisíc obyvatel a v té době tam fungovalo asi 17 charitativních obchodů. Byli jsme tam na návštěvě a chtěli jsme vařit humra. Jenže můj bratr neměl doma velký hrnec. A tak jsme se vypravili na obchůzku po charity shopech. To tam bylo normální. Když rodina něco potřebovala, něco se rozbilo, tak se nejdřív obešly tyto obchody. O víkendu, v sobotu, se zase chodilo na bleší trhy. Teprve když se ta věc nesehnala tam, šlo se do běžného obchodu a tam se to koupilo. Taky je tam tradice takových prodejů z garáže, nebo když někdo už něco nechce, tak to většinou vystrčí před dům a dá tam ceduli, že to je za tolik a tolik liber. Charity shopy provozují farnosti, hasiči, pejskaři, hospice, červený kříž. Prodávají tam dobrovolníci a dostanete tam všechno, od kladiva přes oblečení a boty až po pračku.”
Při založení hospice Marie a Jana tuhle myšlenku oživily. Vznikl tak malý obchod, který měl vylepšit finanční situaci hospice, protože hospicová péče u nás není hrazena ze zdravotního pojištění. V obchůdku se zpočátku prodávaly produkty fair-trade (káva, čaj) a nějaké drobnosti, které vyráběly neziskovky, chráněné dílny z Tábora a okolí. Hospic sídlil vedle Střelnice. Místa bylo málo a tento rozsah byl dostačující. Nakonec se ale ukázalo, že zákazníci tam chodili hlavně pro tu kávu. Hospic rostl, místa pro obchůdek ubývalo a časem tak byla činnost obchůdku utlumena. V roce 2014 proběhlo stěhování na novou adresu a obchod zanikl.
Koncem roku 2015 dostal hospic nabídku od OD Dvořák na otevření obchodu. Rozhodování bylo rychlé. “Jeden den jsme dostaly nabídku a do toho přišla kolegyně Lucia s tím, že Karmelitánské nakladatelství v Liberci ruší prodejnu a nám nabízí nábytek – regály a vybavení. To přišlo ve stejnou chvíli a tak jsme nabídku na obchod přijali,” popisuje zrození nového obchodu Marie.
Tahle neuvěřitelná shoda náhod ale pokračovala. “Řešily jsme dopravu. Jak ten nábytek dostat z Liberce do Tábora. Neměly jsme peníze nazbyt. Jeden z našich mecenášů nám nabídl, že nám nábytek zadarmo doveze, ale že si musíme zajistit naložení a vyložení kamionu. Jenže my v Liberci nikoho neznaly. Pak nás napadla Eva Měřínská, která je skautskou náčelní. Je z Tábora, tak jsme za ní zašly, a ona domluvila skauty z Liberce. Kamion naložili a táborští skauti ho pak u nás vyložili.”
“A to se to ještě překládalo v Praze, protože ten kamion nemohl vjet do OD Dvořák tady v Táboře,” dodává Lucia Kopřivová Markovová, která pro hospic zajišťuje fundraising.
“Chtěly jsme, aby obchod vypadal hezky, moderně, tak jsme šly s touhle představou za naší kamarádkou, architektkou Monikou Krausovou. Navrhla využít zbytky marmolea od podlahářských firem. Podlaháři hospici věnovali odřezky marmolea a byli sami zvědaví, co s tím architektka vymyslí. Majitel společnosti, která odřezky věnovala, se přišel podívat do prostoru budoucího obchodu a nabídl, že podlahu zdarma zbrousí, aby šlo marmoleum položit. Ze zbytků marmolea bylo nařezáno asi 150 trojúhelníků, které nám zdarma položil další z našich podporovatelů. Trojúhelníkový vzor dnes tvoří tu nejpestřejší podlahu v celém OD Dvořák. Je tak hezký, že jej hospic používá jako dekor na propagačních materiálech obchodu.
“ Dnes, po půl roce, když o tom mluvíme, to vypadá jako brnkačka, ale hodně vlasů nám vypadalo,“ upozorňuje Lucia. “A teď to vypadá jako designová věc. Dokonce i z firmy, která nám poskytla velkou slevu na lepidlo a spojovací šňůry, se pak přijeli podívat a chtěli to nafotit do svého katalogu. Takovou podlahu prý ještě neviděli,” uzavírá téměř pohádkový příběh vzniku obchodu Marie.
Hotový obchod už zbývalo jen naplnit zbožím. Hospic se rozhodl pro změnu. Vyměnil fair-trade kávy a podobné zboží za lepší zboží, které se před tím prodávalo na bleších trzích. Ty také pořádá hospic, aby podpořil svou činnost. Karmelitánské nakladatelství a vydavatelství hospice Cesta domů nabídly do nového obchodu svou knižní produkci, která doplnila antikvariátní položky. “Dnes obchod nabízí keramiku, porcelán, sklo, hračky, ale třeba i veslařský trenažér… Zkrátka přijímáme to nejlepší z domovů, co už lidé nepotřebují, a někomu by to ještě mohlo posloužit a udělat radost. Lidé nám věci nosí jako dary a my pak z jejich prodeje za nízké ceny pomáháme financovat chod hospice,” popisuje nabídku a způsob fungování obchodu Marie.
V nabídce se občas objeví i neuvěřitelné kousky, jako třeba plazmová televize. Takové se ale dlouho neohřejí. Zrovna televizi koupila jedna zákaznice, motorkářka, která do obchodu náhodou zabloudila. “Byla překvapená, že je televize funkční, zaplatila hned a pak telefonicky organizovala výpravu s autem, která by jí nákup odvezla,” vypráví Lucia jeden z příběhů. V obchodě jsou takových věcí s příběhem spousty. “Často se stane, že zákazníci s nadšením objeví věc ze svého dětství, třeba hrneček, který kdysi měli rodiče nebo prarodiče a oni jim ho rozbili. Koupí ho a hned volají rodičům, že jim ho konečně mohou vrátit.”
A jak dlouho se věci v obchodě zdrží? Některé zmizí hned, třeba jako televize, malá fritéza na jednu porci hranolků nebo barevný pletený přehoz, některé se zdrží déle a ty se pak prodávají na bleších trzích, které hospic pořádá dvakrát ročně. Jen máloco je skutečně neprodejné. “Velmi oblíbená jsou třeba první vydání knih, kvůli těm chodí lidé pravidelně,” odpovídá na otázku, zda, podobně jako v Anglii, chodí lidé poptávat některé konkrétní věci, Věra Šimková, vedoucí kanceláře. “Nebo elektrické spotřebiče a nádobí,” dodávají Marie a Lucia, “ třeba když si lidi zařizují bydlení.”
O tom, jak to v obchůdku chodí, má přehled hned několik lidí v hospici. Aby ne, zpočátku se v obchodě společně s dobrovolníky střídali, dnes už má obchod stálý personál, ale dobrovolníci zde prodávají dále, bez nich by provozovat obchod hospice nebylo možné. Pomáhají při prodeji o sobotách, ve všedních dnech podle možností a např. vánoční prodej o víkendech byl plně v režii dobrovolnic.
Lidé zpravidla věci do obchodu darují individuálně, ale už dvakrát se stalo, že někdo uspořádal firemní sbírku. Děje se to většinou ve větších firmách. Jeden koordinátor sbírá věci od kolegů a šíří informace a povědomí o hospici a dobročinném obchodě. Marie k tomu dodává: “Lidé se vrací a i přes různé kontakty a komunikační kanály k nám přicházejí noví lidé. Další formou jsou třeba benefiční akce, které pořádáme, tam si lidé vymění kontakty a někteří volají a ptají se, kdy bude další blešák. Jde to zatím pomaličku, ale lepší se to. Třeba před začátkem blešáku stojí před Střelnicí několik desítek lidí. To je, jako když se otevírá nový obchodní dům!”
Obchod přijímá věci po celou otevírací dobu. Původní záměr sice byl, že příjmový den bude čtvrtek, ale dárci nosí dary po celý týden. “Nikoho domů s věcmi nepošleme, i když přijde v jiný den!” uvádí k příjmu věcí Marie, a Věra dodává: “Oblečení a boty ale obchod nepřijímá.“ V obchodě nebo na internetu mohou dárci nalézt seznam věcí, které lze věnovat. V případě nejistoty je lépe zavolat a domluvit se.
Obchod bere hospic nejen jako možný zdroj příjmů pro podporu hospicové péče, ale i jako další komunikační kanál, místo, kde se lidé mohou o hospici dozvědět. Velkým vzorem pro hospic Jordán je i hospic Treetops v Nottinghamu, který má několik dobročinných obchodů včetně svatebního salonu nebo bazaru nábytku. Provoz řídí dobrovolníci a veškerý výtěžek z prodeje jde na provoz hospice. “Tam tedy ještě nejsme, ale změnu v přístupu k hospicům ze strany veřejnosti za těch šest let, co Domácí hospic Jordán funguje, vnímáme. Bez podpory veřejnosti, dárců a dobrovolníků by hospic v našem systému nemohl existovat,“ uzavírá pozitivně celý rozhovor Marie.
Dobročinný obchod Domácího hospice Jordán najdete v prvním patře OD Dvořák v Táboře. Otevřeno má denně od pondělí do pátku od 10 do 13 a pak od 14 do 17 hodin. Navštívit jej můžete i v sobotu od 9 do 12 hodin. Pro příjem věcí je nejlepší čtvrtek odpoledne, ale když jinak nedáte, můžete přijít i v jiné dny.
Zdeněk Kozlíček