Zeleň ve městech je téma, které spojuje i rozděluje lidi napříč generacemi. Lípy u kostela svatých Petra a Pavla dostaly s nadcházejícím jarem nový sestřih a diskuze kolem nich, ale i třeba kolem zeleně na náměstí, rozvířila stojaté vody soběslavských blat. Připomněla nám skutečnost, která často není z architektonických plánů dobře patrná, a sice, že tvorba zeleného města vyžaduje vize, koncepci a je během na dlouho trať. Však špatný stav lip u kostela byl, jak konstatovali i dendrologové ve svých posudcích, výsledkem neodborných zásahů v minulosti. Když pokácený strom nahradíme novou výsadbou, budeme se její plnou krásou těšit až za několik, často až desítek, let. Stromy a keře nejsou dlažba, kterou lze snadno vyměnit, jsou investicí do budoucna a dynamickým prvkem našich měst. Vizualizace plánů se vzrostlými a ideálně rostlými stromy jsou pouze předpokladem, často snovou vidinou, kterou se budeme v ideálním případě těšit až za mnoho let. V těch horších případech na realizaci zeleně vůbec nedojde, nebo se tak nějak ošidí.
foto: veřejná prostranství realizovaná v polské Vratislavi
Soběslav má, podobně jako mnoho jiných měst u nás, v zeleni velký dluh. Má však ale, dle mého soudu, i velkou devizu, zelené koridory, jejichž odborná údržba a rozvoj by se mohly stát v budoucnu chloubou města. To, že lidé při pěších přesunech a procházkách preferují zelené koridory, je známá věc. Zkusme tedy malou procházku.
Začněme od vlakového nádraží, které se časem má propojit s autobusovým v dopravní terminál, doufejme i s vhodně zapracovanými vegetačními prvky. Projdeme parkem u nádraží a za chvíli jsme již v parku u kina. Hned za bývalou hřbitovní zdí už vidíme zelený kruh kolem hradeb, Promenádu. Oblíbené místo procházek, her, krmení kachen. Místo s úžasným potenciálem, možností přístupu k vodě. Odtud projdeme krátký uliční úsek Dolních a Horních Příkopů a už jsme v parčíku u knihovny, který, podobně jako Promenáda, čeká na své probuzení. U kostela sv. Víta je zanedbaný zatravněný prostor, který by se mohl proměnit v klidný parčík u vody.
Vydáme-li se od nádraží namísto kina přímo k novým školám, dostaneme se na neutěšené náměstíčko mezi gymnáziem a ZŠ. Tohle místo by se v nejbližší době mělo dočkat přestavby do podoby odpovídající dnešním potřebám, ke slovu by měla přijít i zeleň a zázemí pro volnočasové aktivity dětí.
Samostatnou kapitolou by mohl být park s altánem u Nového rybníka a jeho návaznost na městské koupaliště a stezku k procházkám kolem vody. V budoucnu by tudy místo vlaků měli projíždět cyklisté po nové cyklostezce na železničním náspu. To ale až po dokončení přeložky trati mezi Soběslaví a Planou nad Lužnicí.
Příležitostí je víc než dost, vyžadují ale koncepční uchopení. Je pozdě řešit situaci až v momentě, kdy začnou staré stromy ohrožovat své okolí, nebo kdy už jsou položeny v zemi inženýrské sítě a je nově vydlážděno. Je třeba zmapovat zdravotní stav stromů a plánovat pravidelnou údržbu či dosazování nových stromů tam, kde v budoucích letech přijde ke slovu motorová pila. Když se dnes kocháme parky, díváme se většinou na dílo vzdálenějších generací zahradníků a městských architektů.
Před rokem 1989 byla většina výsadeb velmi chudá a podobně jako celá společnost tak nějak šedá. Hojně se sázely nevhodné jehličnany: jalovce chvojky, zeravy, smrky. Dnes je nabídka druhů mnohem pestřejší. Vzpomeňme například na různou barevnost stromů, od krásného podzimního zbarvení mnoha druhů javorů přes celoročně červenolisté odrůdy slivoní nebo buků po různé odstíny zelené včetně bílého panašování listů. Stromy a keře dokáží překvapit záplavou květů ve vegetační sezóně od jara do podzimu nebo okouzlující podzimní a často přes zimu vytrvávající nadílkou plodů – od žlutavých jeřabin přes ohnivě oranžové hlohyně až po červené okrasné sorty jabloní. Nevýhodou této pestré nabídky je, že hranice mezi pestrou krásou a nesourodou přeplácaností je často velmi tenká. Možná tím spíše je potřeba uvážlivě plánovat a volit, a to nejen s ohledem na barevnost, ale i na vzrůst, nebo specifika kořenového systému. A pak, parky nejsou jen stromy, keře a trávníky nebo záhony. K parkům patří i lavičky, odpadkové koše a další mobiliář. U nově zakládaných parků je vhodné myslet na závlahu, ale třeba i herní prvky, inteligentní osvětlení, stojany na kola nebo WiFi, protože potřeby a záliby dnešního člověka jsou jiné, než byly před sto lety.
Plánování zeleně vyžaduje odborný a mezioborový přístup. Pokud jedinou pozornost věnujeme stavebním částem projektů, zeleň chápeme jako nadstavbu a spokojíme se pouze s jakousi vizualizací, kde jsou neurčité a idealizované “zelené prvky”, velmi často spláčeme nad výdělkem a náprava stavu si pak vyžádá dlouhý čas nebo se dokonce stane neproveditelnou, protože strom zkrátka nebude kam zasadit.
O plánování a údržbě zeleně, vizích pro 21. století a parkových realizacích si s námi přijede 10.4.2017 povídat Jakub Finger z ateliéru Partero (více zde).
Ateliér se dlouhodobě a velmi úspěšně věnuje zahradní a parkové architektuře a na svém kontě má taková ocenění jako jsou 1. místo Nadace Proměny za realizaci nábřeží řeky Loučné v Litomyšli, 2. místo v architektonické soutěži Park roku za realizaci vegetačních úprav Gahurova prospektu ve Zlíně nebo 2. místo za Zahradu roku 2014 v Dolních Chabrech.
Tématem přednášky bude plánování a údržba zeleně v konceptu chytrého města (více zde). Dozvíte se více nejen o kácení a údržbě stromů, ale i jejich výsadbě, požadavcích na životní prostor a nutném souladu s technickou infrastrukturou města. Věříme, že přednáška přinese inspiraci pro tvorbu koncepcí výsadby a tvorby zeleně, plánů údržby a směřování k zelenému městu, ve kterém se bude dobře žít.
text i foto: Zdeněk Kozlíček